Pravé Toskánsko přežívá na malebném venkově.
Florencie, Siena, Lucca, Arezzo, Pisa – to je jen pár skvostů, které můžeme jako vzácné korálky navléci na pomyslný toskánský náhrdelník.
Jsou srdcem a duší renesance a fascinují nejen jedinečnou architekturou, ale díky slavným rodákům i přetrvávajícím uměním a intelektům.
Stačí zmínit univerzálního génia Leonarda da Vinci, rodáka z vesničky Vinci nedaleko Pisy, jehož malby, sochy a vynálezy fascinují svět dodnes, nebo Michelangela Buonarrotiho z Caprese, který chladnému kameni dokázal vdechnout život.
Multivědec Galileo Galilei pocházel z Pisy, Carlo Collodi, který světu daroval hrdinu s dlouhým nosem – Pinocchia, z Florencie a hudební skladatel Giacomo Puccini zase z Luccy.
Za kulisami velkých měst však existuje ještě jedno Toskánsko – klidné, malebné, plné vůní, chutí a všelijakých požitků. Toskánsko je protkáno kouzelnými vesničkami a klikatými cestami, které se vinou mezi olivovými háji, voňavé vinice a panská sídla z dob renesance lemované alejemi elegantních cypřišů.
Pravé Toskánsko, které se dá nejlépe vychutnat se sklenkou kvalitního Chianti přímo u vinaře a výborným domácím jídlem v místní trattorii.
V posteli šlechtičné
Ještě omámení spánkem pomalu otevřeme romantické okenice starobylé šlechtické usedlosti, za kterými se z ranní mlhy prosvětlené paprsky slunce zvedají zelené lány olivovníků a pomalu vzkvétající révy. I přes časnou ranní hodinu nejsme první.
Italka Ivana Collina, majitelka malebné usedlosti u vesnice Montefiridolfi, už usilovně zařezává v kuchyni, aby nám naservírovala croissanty s ještě horkým pudinkem a voňavou kávu.
Usedlost ve 14. století sloužila jako rodinná farma, v období renesance dokonce patřila slavné rodině Medici, které tento kraj vděčí za obrovský rozkvět. „Leží na území Etrusků, neustále zde probíhaly boje, nejprve mezi dynastiemi, později mezi Sienou a Florencí.
Vznikalo zde mnoho borgos – vícegeneračních domů, které měly i strážní funkci. Mnohé z nich se později změnily v autentické ubytování. Dnes je jich v Toskánsku přes čtyři tisíce,“ vysvětluje Zdenka Záhumenská, rodačka z Komárna, která se před sedmi lety usídlila v tomto podmanivém koutě Itálie.
Ve vzduchu plavou jemné vůně citrusových květů korunované právě kvetoucím toskánským jasmínem a farmy na zvlněných kopcích ožívají čilým ruchem, který vábí objevovat.
Na stopě černému kohoutovi
Pod hradbami vesnice San Casciano Val di Pesa v oblasti Chianti nás vítá obrovský černý kohout „gallo nero“ – symbol jednoho z nejuznávanějších vín světa Chianti Classico.
Podle legendy jeho kokrhání sehrálo klíčovou roli při stanovení hranic regionu. V pozdní dopoledne vejdeme do kavárny, kde většina stolů zeje prázdnotou, u pultu, kde kávu servírují za třetinové ceny, se ještě i nyní tlačí pár hostů.
Ranní presso „na stojáka“ patří k místnímu koloritu a je úplně jedno, jestli po něm zamíříte do officu, nebo na pole. Po ulici dlážděné kamenem se vydáme k nenápadnému obchůdku Maccheroni e raviouli – útulné výrobně čerstvých domácích těstovin.
Zaplaví nás šachovnice netradičních tvarů, vůní a náplní – zelenkavé špenátovo-ricottové ravioly střídají šnečkové cappelletti s prosciuttem, černé sépiové tortellini plněné lososem a další čtverečky, vrtulky a mušličky, ve kterých názvech jsme beznády.
Rodinná firma je každý den vyrábí čerstvé, za prosklenými dveřmi lze celý proces i pozorovat. Ještě čerstvá zelenina ze zelovocu, prosciutto od řezníka a rozvíjející se poupata frézií od květinářky – nakupování v drobné vesničce, kde má každý druh zboží svůj prostor, příběh a milé slovo, je po neosobních supermarketech s neonovým světlem více než příjemným osvěžením.
Stihli jsme to akorát – od 13.00 následuje téměř čtyřhodinový prostor na siestu. Hromžení nepomůže, je třeba se jen poddat.
Kouzlo fattorií
Toskánci mají neuvěřitelnou vášeň pro každodenní požitky. Kdo touží hodiny rozebírat oříškovou či květinovou dochuť ovčího sýra, ležérně sledovat rozkroucený vinný mok v křišťálové sklenici nebo zaníceně poslouchat zábavné příběhy z „lovu“ na lanýže, tady je na správném místě.
Díky místní nenucenosti rychle nabudete pocitu, že olivám do sítí pomáhá vánek, hrozny sklízejí skřeti a ovce dojí samy, rovnou do kbelíků se svými jmény.
Za vším stojí tvrdá práce rodinných farem, které vědí, jak naplno pracovat a pak si užít „dolce farniente“ (sladké nicnedělání) s božskými výhledy na statek. Své o tom ví i Antonia Ballarin, která se výrobě ovčího sýra věnuje již 27 let.
„Nejoblíbenějším se stal „buccia di rospo“ – ropuší kůže, který vznikl omylem. O sýry je opravdu dobře postaráno, některé se dokonce dočkají i důkladné masáže. Přes 700 oveček zde má na pastvinách hotový ráj.“
Fattorii doplňují dva tisíce olivovníků a 20 vinic na výrobu Chianti Classico. Vinobraní probíhá ručně, bobule hroznů zde pučí tradičním způsobem – bosýma nohama. Kdo zatouží degustovat vína ročníků třeba i ze „pětasedmdesátky“, měl by navštívit vinařství rodiny Palombo na svazích mezi Florencí a Sienou.
Tyto láhve obrostlé jemnou pavučinkou však nejsou na prodej, otevírají se jen na speciálních ochutnávkách.
„Nikdo by nechtěl zaplatit stovky eur, aby přišel domů a zjistil, že víno je zkažené. Testujeme ho jen tady, připomíná to trošku rituál,“ vysvětluje Toskánka Simona, když nás vede chodbami postavenými v roce 1389.
Podobných farem, kde se zdejší plodná země stará o intenzivní chutě plodů a kde si farmy vedle špičkové kvality zachovávají srdeční rodinnou atmosféru, je zde nepočítaně.
Gastro nebe
I stoly se v Toskánsku prohýbají pod specialitami. Podává se zde množství masových pochoutek jako salama toscana s pepřem nebo finnocchiona s květy divokého fenyklu.
„Masožravci by si neměli dát ujít divoké ragú bohatě obsypané ovčím sýrem pecorino, peposo dell’impruneta – výborný hovězí „guláš“ pomalu vařený v tradičních terakotových hrncích s rajčatovou paštikou nebo paté fegati.
Vyplatí se ochutnat i coccoli, malé, langoše připomínající pampoušky, které se podávají s prosciuttem a měkkým sýrem stracchino, fazolky fava, které se na jaře vychutnávají s olivovým olejem a vyzrálým ovčím sýrem pecorino, nebo smetanový sýr burrat ,“ jmenuje delikatesy Zdenka.
Ve starobylé usedlosti na okraji vesničky Mercatale Val di Pesa, od které ji dělí příjemná procházka přes olivové háje, si vybudovala nový domov.
Z něj dohaduje návštěvy u místních vinařů a farmářů, testuje ubytování v borgos a připravuje nová gurmánská a výletní doporučení pro hosty své zážitkové agentury Sí Toskánsko.
O pár z mnoha ověřených tipů se podělila is námi.
„Moje srdci blízká trasa po toskánských vesničkách začíná v benediktinském opatství ukrytém v lesích – Badia a Passignano, pokračuje přes opevněnou vesničku Montefioralle s úzkými romantickými uličkami až do města Greve in Chianti. Tady se každou sobotu konají skvělé trhy a leží zde i největší enotéka a proslulé řeznictví Falorni,“ prozrazuje o obchůdku, kde mají masnými výrobky „vytapetované“ snad všechny stěny včetně stropu a kde si víno můžete načepovat přímo před vchodem ze speciálního automatu.
„Lákavé je i pobřeží a ostrov Elba, k oblíbeným zážitkům patří návštěva šafránové farmy nedaleko San Gimignana, hledání lanýžů s profesionálním lovcem a jeho pejskem či objevování „toskánského čokoládového údolí“ mezi Pisou a Pratem,“ doplňuje.
